1656802210e3

~/.. archív

Mám strach, že zase vyhořím.

Vlastně mě mrzí. že moje práce na třiapůl nebude nikdy vidět - ty programy, twat, andre, teige... Tolik promařených nocí, aby se pár prostoduchých prokliklo do hezkého webu. Ne, asi mě to nemrzí, asi jsem rád alespoň za ten pocit dobře odvedené práce. Chci, aby tu zůstalo alespoň to, pokud se propadnu do spárů očistce dřív, než by bylo hodno. Ať je vidět, že jsme tu pochodeň čistého (českého) psychického automatismu třímali i po sto letech. Kéž by si jeden uvědomil, že stíny jeho předchůdců, ve kterých tvoří, vzejdou na světlo až roky po jeho smrti. Snad by pak ani nechtěl udělat další čáru na bělený papír. Snad by se snažil stonásobně. Diskety.

Praví ve sférach momentů o spanilých duších,
oplétají se nad oprátakou a prosí:
'Nikdy víc nedej nám pochopení!'
Morem ve splínu zbabělostí.

A i tak lepí po sloupích a prosí,
tyčí své hnáty v modlitbu,
'jen dej nám tu chvilku svého času'
a čas směje se dál rovnou čarou momentu.

Geometrie, úsměvem všem, co tyčí se pod Sluncem,
všem co pláčou deníky ulicí,
co prosí o uznání
co chtějí být věční.

Pak konečně probouzí v jednom se iluze moří,
nekonečných oceánů i zamrzlých zdí.
Klepe si na čelo ten, kdo prochladl
a vílám mysli odevzdal trn.

Spanile, hloupě a prostoduše, 
opakují se slova po slově,
a rakev modrá perlou hoří,
jak Diviš v Berouně vzplal.

Všem těm bezvěrcům, pochybovatelům, hlupákům i kreténům, co našli zalíbení v nepojmenovaném otroctví - nikdy se nám nedostalo myšlenky chtít se vyčlenit z té samé iluze svobodného momentu. Nevzali jsme si za vlastní nespoutanou myšlenku, která proudí jako nit každým z nás - dovolili jsme si však nechat se svést na její nevyřčené vlně. Jakoby nám cizí tma svolila nahlédnout za kout tunelu v naprosté černotě. A my jsme se za roh té stěny chytili, nehty zaryli do bezbarvé omítky, abychom mohli upřímně zakřičet: 'Je v tom víc, než oko dovolí.' A vlna automatismu nás již nikdy nepustí.

Ne, nebojím se, že vyhořím. Svůj plamen zašlapal jsem už dávno a přesto planu. Snad tedy jen - oplatkou duší staniž se každá, kdo se nevzdá svého poslání. A co je její poslání, ptáš se? Zemřít se zářezy na paži co zaznamenaly světa dění.