V tunelu pod dálnicí procházím veřejnou výstavou z tuže a plynů nesmrtelné kultury utiskované ulice. Tleskání do rytmu pokouší ozvěnu a snaží se roztančit barevné stěny. Dálnice je čtyřproudová a tunel krátký. Nalézám anténní stožár ověšený podlouhlými satelity páté generace oplocený nízkou hradbou z kovových sítí. Polní křižovatka, na které se nacházím, mohla by svým neudržovaným vzhledem figurovat v leckerém životě bluesových kytaristů, byť leckdo by ve stínu digitální věže tvrdil, že ďábel tu již dávno byl. Ze čtyř možných variant volím cestu podél dálnice zpět k Praze a míjím dvě ženy s kočárky stojící uprostřed cesty. Rozpráví spolu nějakým východním jazykem. Když je obcházím, napadá mne, zdali slyšeli mou hudební tleskací vsuvku. Jejich role v tomto krátkém scénáři bude ještě párkrát usilovat o hlavní roli, ale marně.

Cigarety a další smrt surrealismu

V tunelu pod dálnicí procházím veřejnou výstavou z tuže a plynů nesmrtelné kultury utiskované ulice. Tleskání do rytmu pokouší ozvěnu a snaží se roztančit barevné stěny. Dálnice je čtyřproudová a tunel krátký. Nalézám anténní stožár ověšený podlouhlými satelity páté generace oplocený nízkou hradbou z kovových sítí. Polní křižovatka, na které se nacházím, mohla by svým neudržovaným vzhledem figurovat v leckerém životě bluesových kytaristů, byť leckdo by ve stínu digitální věže tvrdil, že ďábel tu již dávno byl. Ze čtyř možných variant volím cestu podél dálnice zpět k Praze a míjím dvě ženy s kočárky stojící uprostřed cesty. Rozpráví spolu nějakým východním jazykem. Když je obcházím, napadá mne, zdali slyšeli mou hudební tleskací vsuvku. Jejich role v tomto krátkém scénáři bude ještě párkrát usilovat o hlavní roli, ale marně.

Mým momentálním cílem se stává tunel o něco dál, na jehož stěně chci produkovat úvodní krátký animovaný spot pro australského kolegu, který si neříká jinak než cat. Díky jeho hackerské příslušnosti soudím, že jméno volil podle UNIXového příkazu stejného názvu. Nikdy jsem se po etymologii jeho přezdívky nepídil, ale žádnou kočku s ním za ta léta spojenou nemám. Cat je mi znám díky své undergroundové presenci v gopher síti, kde spravuje svůj blog 'Sex po FAXu, $120 za spojení,' a internetové televizi baud.vision, kde nepřetržitě běží obskurní seriály a filmy z devadesátých let, video návody na pravěké operační systémy, hudební klipy zašlapaných kultur a epizody věčné rantmedia.tv. Nesu s sebou stativ a foťák, který po mém příchodu do pěšího tunelu montuji před jednou barvou a písmem pokrytou stěnou. V ranních hodinách, hned po probuzení, přišel ke mne nápad vytvořit film, který mi byl zadán, jako samo se rozpínající pravěkou malbu ve tvaru digitální kudlanky, která je symbolem catova posledního projektu prádelny na mince. Klekám si před pomalovanou stěnu, kterou zabírá foťák a píď po pídi natahuji akrylem do něčí černé krátké záběry štětcem v bílé. Věčným kouzlem odhlehlého prostoru, kde klečím a po každém tahu snímám zeď, jsou již roky se obměňující stěny zhýralých autorů, pubertálních kaligrafistů a zhrzených umělců.

Předešlou noc se mi zdál sen o cigaretě. Totiž, nebyl to sen, ve kterém by cigareta zastávala výraznější pozici, ona sama mi však utkvěla v hlavě i po probuzení.

Sedím naproti nějaké dívce u stolu. Zjevně se známe, neboť probíhá výplňová konversace. Během mého tahu řečového aktu vytahuje dívka balíček cigaret. Ihned mne měkký paklík zaujímá a dívky se ptám, zda-li by mi cigarety svolila prohlédnout. Přisune je po stole ke mně a já je zvedám a blíže zkoumám. "Jsou to maďarské Sparty," dodává dívka, když žasnu nad podivným jazykem, kterým je obal popsaný. Vskutku to jsou cigarety značky Sparta modré varianty. Obal je však z měkkého papíru v bledě modré barvě. Jako nejvíce kuriózní shledávám fakt ten, že sic je balíček v měkké variantě, stále se otevírá odklápěním jako v případě tvrdých krabiček.

Odklápím víko, které se pod mým dotekem lehce smačkává, a vytahuji jednu cigaretu. Dalším údivem je pro mne to, že cigareta samotná neobsahuje na sobě žádný text. Až na tradičně oranžovohnědém potisku filtrovací části stojí podélně 'SPARTA.' Cigaretu nezapaluji, vracím ji mezi ostatní.

...

Kuřák sezná, že Sparta cigarety se v měkkém obalu dnes neprodávají. V mé snové variantě obal neobsahoval žádná varování o riziku kouření. Opomenutí loga na bílé části cigarety je také netradiční, neboť snad každý výrobce dnes tiskne nějaké logo nad filtr. Je možné, že snad v Maďarsku vypadají cigarety jinak? Prodávají sem tam vůbec Sparty? Na obě otázky mi hbitě odpověděl internet. Maďarské cigarety vypadají stejně jako u nás, včetně varování na obalu. Značku Sparta by tam s největší pravděpodobností jeden sháněl velice složitě, neboť se jedná o ryze českou produkci - tedy Sparta cigarety již dávno nejsou české, ale pro nostalgiky zachovala firma Philip Morris tento název.

Po dalším pátrání jsem objevil starou podobu Sparta cigaret z minulého století. Až na to, že v mém snu byl celý obal bledě modrý a v horní části bylo odklápěcí víčko, vzhled těchto skutečných cigaret je až nepříjemně shodný s mým snem. Název SPARTA v modrém byl totožný a text pod ním, který v bdělém světě uvádí výrobce, byl na stejném místě, byť v maďarštině. Zdali byl skutečně maďarsky posoudit nedovedu, neboť sám tím jazykem hovořit neumím - budu tedy věřit slečně ze snu. Nutně musím uvést, že jsem se s těmito cigaretami v takovéto podobě za svého života doposud nikdy nesetkal.

Sparta cigareta

ilustrace cigarety; barbora báčová

Výskyt cigarety ve snu mne nijak neudivuje, neboť akt kouření i samotné cigarety jsou v mé tvorbě často znázorňovány. Než se pustím do obviňování marketingových týmů firmy Philip Morris, kteří snad přišli na to, jak promítat do našich snů s minimální odlišností skutečné produkty, zmíním, že právě Sparta byly cigarety, po kterých jsem ve svých kuřáckých dnech sahal. Nějakým prazvláštním způsobem jsem v tom viděl jakousi historickou úctu k českým produktům a uložil jsem si v hlavě právě tyto cigarety jako jedny z posledních českých. Pokud to bylo možné, volil jsem právě modrou variantu. Dává tedy smysl, že bych ve snu viděl konkrétně tuto značku v takovém barevném provedení.

Maďarský vliv je pro mne také snadno vysvětlitelný, protože často se s ilustrátorkou Barborou Báčovou bavíme o jejích kočovných předcích právě z Maďarska. Můj mozek ve svých synapsích pravděpodobně uchovává Maďarsko jako nějaký mem, který ve vhodných chvílích uvolňuje, aby okořenil realitu (či sen). Nejvíce zvláštní je až samotná podoba cigarety, jak se ve snu vyskytla. Je zjevné, že má mysl věděla, že na cigaretách se vyskytují otisklé názvy, protože na části s filtrem bylo uvedeno slovo Sparta, má mysl však nepovažovala za podstatné umisťovat název na své bdělé místo a snad tím plýtvat výpočetní silou snu. Stačila jí přibližná podoba. Co se balíčku týče, napadá mne snad pouze to, že mé nakažení minimalismem vytvořilo pro sen jakousi mě ideální podobu obalu cigaret, která je sice podezřele podobná skutečnému historickému obalu, nezdráhám se však přisuzovat tuto shodu čisté náhodě. Přeci jen minimalistický design bude v jistých ohledech vždy totožný a zrovna historický obal jistě každý uzná jako minimalistický.

To, že se na obalu ve snu nevyskytovalo žádné varování je spíše úsměvnou realitou toho, že každý kuřák tato upozornění ignoruje, nepřikládá jim žádnou váhu a vlastně s cigaretami manipuluje tak, jako by tam žádné varování nebylo. Podvědomě si cigarety, které sám kouří, ukládá jako neškodné.

Stále klečím na zemi a mám zabráno zhruba 40 snímků pohybu barvy. Do tunelu vjíždí dvě kočárkové ženy a mlčky projíždí kolem. Kola jejich vozů vibrují štěrk, na kterém stojí můj stativ a posouvají záběr, který snímám. Protáčím oči a rovnám foťák zpátky. Naštěstí vidím na displeji cibulí znázorněný předchozí snímek. Netrvá mi dlouho animaci dokončit. Umývám štětec v propůjčené plechovce od nealkoholického piva, která ležela v tunelu, a kterou jsem použil jako nádobu na vodu. Štětec, barvu i vodu jsem si vzal, na nádobu jsem však zapomněl. Z druhé strany tunelu se vrací již jen jedna z žen s kočárkem, o poznání rychlejším tempem.

Odebírám se přes další polní cesty zpět do civilizace a částečně z hravosti a částečně prorocky se rozhoduji, že koupím si po cestě domů modré Sparty, abych dodal svému snu nějaký následný rozměr. Okamžitě si vzpomínám na jednoho internetového dadaistu, který mi krátce rozprávěl o smrti surrealismu a korporátním užívání psychického automatismu ve finanční obohacení. Joseph Kanski, kanadský dadaista a student a tvůrce asemické poezie je přesvědčen, že surrealismus byl odcizen marketingovými tými, aby využívali potenciálu manipulace s podvědomím zákazníků a lépe je dokázali přesvědčit v potřebu nabízeného zboží. To, že korporátní svět se snaží co nejvíce infiltrovat naši mysl je jistě myšlenka, se kterou nelze nesouhlasit, nicméně mým proti-argumentem ke korporátní krádeži surrealismu je nám lidem neznámá možnost přímé manipulace s automatismem - manipulace, které ve své podstatě ani není možné dosahnout.

Nejprve pár slov ku surrealismu dneška obecně. Ano, slovo surrealismus samotné bylo již dávno odcizené ve prospěch finančního obohacení; je nadmíru pravděpodobné, že čtenář se již mnohokrát setkal s užitím slova surrealismus ve spojitosti s něčím, co vypadalo snově, divně, absurdně. To je však jen díky dopadu skutečné surrealistické tvorby, která snovým způsobem buduje zdánlivě nevšední světy. Skutečný surrealismus je ve své ryzí a původní definici 'čistý psychický automatismus.' Je to tedy mozková, či chcete-li duševní, činnost, která svévolně buduje realitu bez našeho přímého zásahu. Typickým příkladem čistého psychického automatismu je právě sen, který mimo naši kontrolu tvoří situace, příběhy, ale i objekty, či pocity z nádoby, kterou plníme vlastní životní zkušeností. Zkušenostem lze v tomto případě rozumět jako čemukoliv, co v bdělém stavu zaznamenáme, prožijeme, nebo je nám do hlavy podvědomě vloženo. Zároveň tam patří i vrozené vlastnosti člověka, jako je intuice nebo potřeby.

Lze argumentovat, že nejčistší automatickou tvorbou bylo by dětské smýšlení o světě. Tedy tvorba vznikající v mysli jedince, který nerozumí jazyku a nemá tedy možnost být nakažen vnějšími vlivy lidské společnosti. Tato představa je však dle mého chápání naprosto mylná. Jak jsem uvedl, surrealismus užívá ve své automatické tvorbě materiálu, který mu lidská mysl poskytne. To, že například v automatickém psaní počají se vyskytovat červené plechovky koly neznamená, že nějaká firma ovládla kontrolu nad surrealismem, nýbrž že pouze vmísila do lidské mysli své produkty natolik výrazně, že surrealismus je ve své tvorbě preferuje. V případě novorozeněte můžeme tvrdit, že dítě existuje pouze v souladu s automatickým vyobrazováním světa. Veškerá jeho mozková činnost je řízena vrozenými pudy, je ale mylné tvrdit, že toto je čistější automatická konstrukce, než surrealismus dospělého člověka. Nádoba dítěte, která je zdrojem psychického automatismu, je pouze mnohem prázdnější.

Dovolte si následující příklad: Jedinec je každodenně bombardován reklamou na cigarety Sparta. Na každém rohu vidí plakáty s atraktivními ženami, které drží krabičky cigaret a pod nimi stojí výrazným textem: 'Sex? Jedině s kuřákem Spart!' Jindy potkává nastrčené frajery v kožených bundách, co se Spartou přilepenou na rtu obklopuje hromada žen. V dalším případě vidí v televizi rozhovor s druhým nejbohatším Čechem, který vděčí svému finančnímu zisku právě konejšivému pocitu, který mu přivodí pouze Sparta. Jedinec, ať už vědomě nebo ne, sype do své nádoby životní zkušenosti všechny tyto informace. Akt který nelze nevykonat. Někdy to dělá se záští, doplněnou o nenávist k cigaretám, jindy zase s očima blondýnky, která ho uhranula. Marketingový tým Sparta cigaret vynaloží veškeré usilí v to, aby spojitosti s jejich produktem vyvolávaly co nejlepší a nejpozitivnější ohlas a přiměly jej zakoupit si cigarety, nedokážou ale ovlivnit to, že našemu jedinci se dnes narodil syn. Rozhodl se býti u porodu, aby na vlastní oči spatřil kouzlo života.

V noci ulehá a sní. Surrealismus hledí do jeho nádoby a loví materiály, kterými sestaví jeho sen.

Náš jedinec vchází do porodnice. Každý, včetně doktorů, sester i pacientů v čekárnách, má v puse zapálenou Spartu. Na recepci, kde se muž ptá po své ženě, stojí nádherná blondýnka v síťovaných punčochách a ptá se jej, jestli kouří Sparty. Jedinec je v porodní místnosti. Jeho žena se protáčí v bolestech a sestra po jejím boku jí během kontrakcí dává potáhnout ze Sparty. V rohu místnosti leží mrtvola psa, kterého jedinec srazil v autě, když mu bylo 18. Všude po zemi se válí vajgly. Doktor v kožené bundě s vytesanou čelistí mrká na rodící ženu a vdechuje dehet. Než se jedinec odváží nahlédnout mezi ženiny nohy, aby spatřil příchod svého syna, všímá si, že nohy nemocniční postele tvoří obří cigarety. Z vagíny ženy vychází proud cigaret. Jedna po druhé vystřelují ven jako když střílí vzduchovkou. Konečně vychází i samotný syn. Drží v drobné ručce zmuchlaný papír na kterém stojí: 'Sex? Jedině s kuřákem Spart!'

Probuzení.

Surrealismus není a nemůže být odcizen ve stejném smyslu, jako nemůže za jednoho jedince dýchat druhý. Tedy abych shrnul svůj proti-argument - korporátní marketing může, a zcela jistě tak činí, ovlivňovat míru a způsob, kterými do nádoby člověkem vnímaného sune podněty. Může se sice snažit o co nejpositivnější vyobrazení svých produktů, ale nečiní tak, aby ovlivnil surrealismus - ten nehodnotí poskytnutý materiál. Byť se leckdy může zdát, že chuť na konkrétní cigaretu, či plechovku nápoje vzešla z ničeho nic, jde pouze o další metody manipulace s lidským podvědomím a jeho náchylnostem, surrealismus totiž není to jediné, co pracuje s lidskou nádobou informací. Zcela jistě pracuje marketing ve sférách mysli, ale nikoliv se surrealismem. To, že čistý psychický automatismus vykresluje Sparta cigarety a červené plechovky, tvoří pouze zrcadlo našemu korporátně řízenému světu. Surrealismus nelze ovlivnit, neboť je nekontrolovatelným procesem. Neexistuje špatná reklama a je na každém z nás, zda-li by si po jedincově snu šel zapálit. Pokud uvidí červenou stěnu a následně si při večerním nákupu koupí Coca-Colu, nečiní tak skrze automatické vyobrazování reality.

Reference