nad diody

Dřív to tak možná bylo, to nepamatuji, ale dnes nikterak nezáleží na člověkovu místu bydliště.

Snad pamatuješ, když srdce všech začala bít o poznání rychleji v rytmu úzkostlivých. Co z toho? Kolego, kdybys jen věděl, jak bezvýznamná změna to byla. Svobodomyšlenkáři se oháněli referencemi po svobodě a mávali vlajkami se symboly otroctví. Poslušní zabarikádovali své domovy, zamkly dveře na dvě petlice a schovali se za monitory svých přenosných počítačů. Odložili kravaty a zabalili se do peřin, přesvědčeni o zkáze světa.

Myslíš snad, že sázkaři nějak otupěli, nebo snad přišli k rozumu, když zrušeny jim byly sportovní akce a zápasy? Raději by se odebrali do sklepa, kde nějaký bystrý sestrojil desku o šestnácti diodách, které se v minutových intervalech náhodně rozsvěcely. Že je sázkařství primárně doplňkem sledování sportovních soutěží? Říká se to, to ti nevyvracím, ale přeci se jen zamysli, zdali to není jen pouhá výmluva, jak zracionalisovat svou závislost.

Měl by snad vinit narkoman svého dealera za mizerné životní poměry, které mu závislost přivedla?

Ublížený, zdecimovaný, chudák, bude vždy raději vinit stav světa, procesy společnosti, vztahy mezi lidmi, za svou ubohou existenci, neboť mu takový přístup přináší špetku komfortu/ zbavuje jej zodpovědnosti za vlastní život.

Svobodný? Kdepak svobodný, jen plně uvědomělý si své bezmoci.

Však stále nalezneš na mapě ostrovy, kam internet neprorazil. Ba co internet - elektřina, moderní medicína, jazyk kultury. Stále si můžeš koupit letenku do Senegalu, najmout si převozníka za 13 dolarů s rybářskou loďkou; ne, nepředstavuj si Foresta Gumpa s Jenny, představ si veslici, na které ses učil jezdit na rybníce o letních táborech; a nechat se dovést na ostrov domorodců a začít jim rozdávat letáky o hodnotě Bible. Proč to už nikdo nedělá?

On se najde jednou za čas nějaký životem zdecimovaný chudák, který v zápalu své bezmoci rozhodne se zachraňovat druhé. Vždy jsou to bez vyjímky nějací fundamentalisté, co zaštiťují svou nespokojenost se světem náboženskou dravostí. Končí často jako objetní beránci svých bohů s domorodým kopím v zádech. Jejich rodiny pak pokračují v presenci na sociálních sítích a staví z mrtvých svaté mučedníky.

Dělají to pro druhé? Vidí nespravedlivost světa a chtějí, byť v bezvýznamné míře, zlepšit poměry jiných chudáků? Myslíval jsem si to, stejně jako ty. Byl jsem naivní. Změna musí přijít od jedinců. Jak pošetilá myšlenka.

Vědí, že kdyby energii, kterou vkládají do marnivosti životem, sebetrýzně a nespokojenosti s realitou místo svých komplexů vkládali do dravosti, došli by možná do pozic, ze který by skutečně mohli chod světa změnit. Jenže ti, kteří se dostanou na pomyslný vrchol často zjistí, že chod věcí je v každém momentě v tom nejlepším.

Mapa světa už neskrývá žádná tajemství. Prázdná místa s obrázky dračic už dávno vymizela. Touha po odkrývání pravdy a souběžného nabírání slávy však neuhasla.