ruleta

Nikdo vlastně nerozuměl tomu, proč se po tuctech každou noc scházeli, aby sázeli na LED-diody, co se náhodně rozsvěcely, ale každou noc opouštěli sklep řeporyjské mlékárny zdrhané duše a minimálně jeden šťastlivec, co směnil svou nuznou mzdu za šestnáctinásobek.

16 světélek, jen jedno k rozsvícení. Ruleta premiantů, deviantů, kreténů.

Ivan Bajer cítil se šťastlivcem. Po osmé hodině v podzimních měsících sešel do útrob řeporyjské mlékárny, aby sesunul veškerou tržbu posledního měsíce na diodu číslo 11. Šestnáct ku jedné. Strpení setinového momentu. Cvak, blik - další idiot.

Cválal domů tempem alžírské alpaky s prázdnou kapsou. Na křižovatce u kostela svatého Martina setkal bezdomovce. Nemohl přemýšlet nad konspirací génia chuděr a jejich psychologické zdatnosti při výběru kořisti. Byl tam sám pod noční oblohou a světlomety, co ozařovaly chrliče kdysi produktivní budovy.

"Pán jistě odpustí nevraživost, ale nebylo by drobných na zítřejší krajíc chleba?"

"Nebylo, drahý pane."

A vyvrátil prázdné kapsy. Bezdomovec jej pobodal, okradl o telefon a boty a unikl ve tmě.

Zase se projevila realita chvíle, když v bolestech pociťoval tiché vibrace noční melodie hvězd. Čí je ta rudá tekutina a kdo vládne noci a dnům? Smál by se, ale v krku měl díru.

Šestnáct ku jedný... snad příště by to vyšlo.