Zase ne

"Sviť mi."

Zavři oči, tohle se ti jen zdá. Kolo se stále točí a procesor tiká. Je dobře, že jste tady. Můžeme se společně nadechnout. Zásuvka je pod stolem.

Cesta kolem Slunce, třistašedesát reflektorů, spálené sny. Svět na CD. Kdo nestrádal, nepozná. Kdo jen trpí, nechť trpí dál, chce-li. Polož to klidně na zem. Kdo by tady o to zakopával? Že sis to představoval jinak? Co na to říct, už nejsme na Kubě, Toto. Roztrhali jim občanky, napěchovali je vyvařeným lyšejníkem a poslali je dál, že je to prý teď už jen na nich.

1: "Sleduješ tohle?"

Jeskyně bez pokladu, ale co hůře - bez draků. Kleče mezi papírovými kontejnery, lepili plazy z účtenek a starých fotek, dokud neměli alespoň každý jednoho. A ta tma? Komu by vadila? Jen co došli ke kraji a shlédli dolů, pustili papírové draky po větru. Chvíli se smáli. Pak slezli.

cca -692. cyklus

Kronikář Černých Srdcí Mamraj-Vaguš zapisuje poslední záznam. Národ Černých Srdcí vymírá

na neznámou nemoc. Jejich ostatky se rozpadají v černý písek, který dodnes pokrývá pláže ostrova Yayzlan.

2: "Na to se napiju." 1: "Že by finále?"

Je to nabité? Měli bychom to tu stejně nechat. Vrátíme se, věř mi. V Kongu mi před pár lety přeříkával jeden žoldák místní rčení, které by se přesně vešlo na tuhle situaci, ale nemůžu se rozpomenout jak jen začínalo. Poslední slovo bylo 'Yina'. To si pamatuji podle té jedné dívky, kterou jsem kdysi potkal na dovolené v Moldávii. Tu s tím dědictvím, už jsem o ní vyprávěl. Chtěli jsme jí tehdy s bandou pašeráků rebarbory přepadnout, a ukrást koně, který jí připadl po smrti matky.

2: "Jo, to je fakt. Tam maj zakazázáno hodně zelenin."

Jeden z těch kluků se do ní ale v poslední minutě zamiloval a do týdne se vzali. A ten kůň se pak stejně porazil na svatební hostinu, na kterou jsme byli všichni pozvaní. Vašek se jmenoval. Ale na tom nesejde, nevím jak to bylo přesně, ale česky by se to řeklo asi zhruba 'nech to tady, ale nabíječku si stejně vezmi.' No, možná si to ten rakušan vymyslel. Nebo alespoň byl z Rakouska. Místní mu tam říkali Rašid, ale co vím, tak se jmenoval Roman. Ale třeba si to pletu. Romanů jsem v Africe potkal víc.

1: "Ale co ti předtím. Ti co lezli s těmi draky."

Jo, ti z Kuby. No, odtamtud je to jen skrze Jižní Ameriku přes Chile až na ten nejspodnější cíp. A když se tam sleze dolů, je tam pod vodou veliká pyramida, kterou snad postavili nějací pravěcí rudoštítníci, ale to jsem jen slyšel. Pointou bylo, že ti papírový draci nakonec doletěli až někam do Washingtonu. Myslím ten stát, a tam je sestřelili. Netuším, jestli to bylo nějakými laxními zákony o zbraních, nebo se jen připletli mezi kachny během lovecké sezóny. Když je pak vykuchali, našli v jednom v potravinové fólii omotaný dopis.

2: "Už to nedělej."

Přesně to tam stálo! Už jsem to asi vyprávěl. A víš co, vezmi ho nakonec s sebou. Ale nabíječku taky. Tak zase příště, až to znovu neudělám. Že si tě život moc otlačil? Strč palec do pusy a foukni.